Je zbytečné řešit politiku, nebo náboženství vzdálené země, když je lidé neumí vyřešit ani u sebe za humny. Co je pro cestovatele důležité, je bezpečí, pohoda a nevšední zážitky. Toho všeho je v Íránu zatím víc než dost.
Nikde jinde na světě se mi nestalo, že by někdo vzal uprostřed noci nás – partu cizinců pod svou střechu, dal nám dosyta najíst a napít a nechal nás vyspat na kobercích s jejich rodinou, ráno nás opět nasytil a při našem opakovaném pokusu o vyrovnání účtů razantně odmítnul slovy ,,byli jste mými hosty!“ (starobylé městečko Súsy).
,,Vyberte si ještě něco jestli chcete“ to byla zdvořilá vybídka prodejce v malém obchůdku, kde jsem si kupoval svačinu. Přibalil jsem tedy ještě něco málo k pití a chtěl jsem zaplatit.,,Ne pane, to je malý dárek pro Vás.“ O zaplacení jsem se pokusil ještě jednou. ,,Ne, pane jste mým hostem.“ Milý chlapík mě odzbrojil svým úsměvem, a tak jsem se opravdu stal jeho hostem (obchůdek v Teheránu).
Svět se rychle mění a s ním se mění i Írán. Kdo chce ještě na poslední chvíli poznat, co to znamená pohostinnost, měl by co nejrychleji poznat, co to znamená Írán…